Martina Waňková
- vybráno pro paliativní péči
- 28 746 Kč
- výzva
- 1
Můj příběh
Jsem obyčejná holka, která má ráda přírodu, sport a nejrůznější výzvy. Společně s kamarádkou Denisou jsme se vydaly na kole napříč Japonskem, ze severu na jih. Čekalo nás přes 3 000 kilometrů, spousta hor, krásných míst, ale i náročných dní. Už během příprav jsem si říkala, jaké mám štěstí, že můžu něco takového zažívat. Cítila jsem za to velkou vděčnost a zároveň potřebu předat alespoň část toho dobrého, co sama dostávám, zase dál. Chtěla jsem, aby naše cesta měla ještě nějaký další smysl a nebyla jen o našich vlastních zážitcích. Proto jsem se rozhodla spojit naše putování s dobročinnou výzvou pro Domestiky.
Proč Domestici
Na Domestiky jsem poprvé narazila na internetu, když jsem viděla výzvu, při které se Martin Souček se svým kolegou vydali na jeden z nejtěžších cyklistických závodů po Americe. Podruhé jsem se s nimi tak trochu setkala v Radotíně, kde jsem ve Ski a Biku Radotín zahlédla jejich fotografie. Já sama jsem se před pár lety setkala s tím, jak moc náročné může být období, kdy jeho nejbližší čelí vážné nemoci. I proto mi práce Domestiků dává smysl a jejich pomoc vnímám jako něco opravdu důležitého. Ozvala jsem se Martinovi a jeho týmu a musím říct, že jsme všechno řešili poměrně na poslední chvíli, ale sbírku dokázali připravit prakticky přes noc a po celou dobu mi vycházeli vstříc. Za to jim patří obrovské DÍKY!
Jak šla výzva
Přiznám se, že začátek pro mě nebyl úplně jednoduchý. Když jsme sbírku spustily, začala jsem pochybovat, jestli to byl dobrý nápad. Měla jsem strach, že se nepodaří vybrat dost peněz, a zároveň mi nebylo úplně přirozené opakovaně lidi žádat o příspěvky. Zpětně vím, že jsem sbírku mohla propagovat víc. Jenže během přejezdu jsme každý den řešily spoustu jiných věcí. Kilometry, počasí, únavu, hledání míst na spaní i samotnou trasu. Někdy bylo náročné myslet ještě na něco dalšího. Postupně jsem si ale uvědomila, že vůbec nejde o to, jestli dosáhneme nějaké konkrétní částky. Každý příspěvek se počítá a i menší částka může někomu pomoci. A to pro mě nakonec bylo nejdůležitější.
Vzkaz dárcům
Chtěla bych vám všem moc poděkovat. Nejen za každý příspěvek, ale také za všechny zprávy, povzbuzení a za to, že jste naši cestu sledovali a fandili nám. Bylo krásné vědět, že na druhém konci světa někdo sleduje, kam jsme zrovna dojely, a drží nám palce. Možná jsme se s některými z vás nikdy osobně nepotkaly, přesto jste se stali součástí naší cesty. A díky vám měla o něco větší smysl. Moc si toho vážím.
Vzkaz hospicům
Přála bych vám co nejvíce hezkých a klidných chvil, blízkost vašich nejbližších a také dostatek sil do dnů, které nejsou jednoduché. Také bych chtěla vyjádřit velký respekt a poděkování všem, kteří v hospicích pracují. Myslím, že vaše práce vyžaduje nejen obrovskou profesionalitu, ale také lidskost, empatii a sílu, kterou si možná ani neumíme představit.
Vzkaz fanouškům
Děkuji všem, kteří s námi byli během celé cesty, sledovali naše putování, posílali zprávy nebo nám jen občas drželi palce. I když jsme byly tisíce kilometrů daleko, díky vám jsme měly pocit, že v tom nejsme úplně samy. A těm, kteří přemýšlejí o vlastní cestě nebo nějaké výzvě, bych chtěla říct, ať se nebojí začít, i když ještě nemají všechno dokonale naplánované. Někdy člověk až cestou zjistí, co všechno dokáže a kam ho to zavede.
Výzvy
1. září 2026